Tak nějak už to mám, že potřebuji každý rok nějaký nový impuls k výuce. Po absolvování kurzu Hejného matematiky (podle Hejného ovšem zatím neučím) jsem se rozhodl, že se pokusím podobným principem seznámit děti se čtením. Učíme klasicky slabikovací metodou. Představím vám,  jak to tedy u mne v hodinách čtení (častokrát za pomoci iPadů) probíhá.

Hlavní myšlenka

– Děti umí napsat své jméno, znají proto již některá písmena.
– Každý má ve svém jménu jiná písmena, mohou si navzájem vyměňovat své znalosti.
– Máme ve třídě „živou abecedu“ – tabulka s písmeny, kam děti nalepují reálné předměty

– Někdo zná více dalších písmen
– Někdo ve třídě už umí číst
– Každý se bude učit písmena, která právě bude potřebovat – každý se tedy učí jiná písmena
– Samohlásky se naučíme společně – děti se je učí navzájem  – kdo má které samohlásky ve jméně
– Vytvoří si své vlastní slabikáře – každý umí jiná písmena, každý si tvoří své vlastní věty (písmena, slabiky, slova)
– Pomáhají si navzájem s novými písmeny, které potřebují použít
– Kdykoli se mohou inspirovat živou abecedou
– Každý týden by se měly děti naučit minimálně dvě písmena – uvidíme, jak to budeme stíhat

3. září