Už více než tři roky bráním naši počítačovou učebnu. Zatím úspěšně. Ale mám takový neblahý pocit, že se nad ní začínají stahovat čím dál temnější mračna. Samozřejmě chápu, prostor potřebujeme a počítačová učebna je přece místnost jako každá jiná. Navíc poměrně velká. Stačilo by vystěhovat počítače, přidat lavice a hned máme další prostor pro výuku.
Naše škola už dlouhodobě praská ve švech. A to doslova. Kdyby se daly nafouknout zdi, nejspíš už bychom to dávno udělali. Učíme všude, kde se dá. Každá místnost, každý kout, každý alespoň trochu použitelný prostor má své využití. Někde probíhá výuka, jinde individuální terapie, někde se pracuje s jedním žákem, jinde s celou skupinkou. Kdyby někdo objevil dosud nevyužitý výklenek, pravděpodobně by se okamžitě řešilo, jestli se do něj vejde stoleček a dvě židle.
A tak se není čemu divit, že se čas od času objeví otázka:
„A co kdybychom zrušili počítačovou učebnu?“

Jenže ono to není tak jednoduché.
Už léta se snažím vysvětlovat, proč má počítačová učebna v naší škole své nezastupitelné místo. A přiznávám, že občas si připadám jako poslední obránce pevnosti, kolem které se pomalu stahují nepřátelská vojska. Zatím držím pozice. Ale kdo ví, jak dlouho ještě?
Možná si říkáte, proč na té učebně tolik lpím. Vždyť dnes máme tablety, notebooky, interaktivní displeje a spoustu dalších technologií. Opravdu ještě potřebujeme místnost plnou stolních počítačů? Já jsem přesvědčená, že ano.
A nejde jen o počítače samotné. Jde o prostředí, ve kterém se děti učí pracovat s technologiemi, získávají digitální dovednosti a postupně se stávají samostatnějšími. Jde o možnost posadit se ke skutečnému počítači, pracovat s klávesnicí a myší, orientovat se na obrazovce, ukládat soubory, tvořit, zkoušet, chybovat a znovu to zkoušet.
Tablet je skvělý pomocník. Sama ho při výuce ráda využívám. Ale tablet zkrátka není počítač. A ovládat dotykovou obrazovku není totéž jako zvládnout práci s myší a klávesnicí. Zvlášť u našich žáků mohou být právě tyto dovednosti důležitým krokem k větší samostatnosti. A někdy je za zdánlivě obyčejným kliknutím myší nebo napsáním několika slov na klávesnici mnohem více úsilí, než si dokážeme představit.
Nechci tvrdit, že každá škola musí mít počítačovou učebnu. Každá má jiné podmínky, možnosti i potřeby. Ale jsem přesvědčená, že rušit funkční počítačovou učebnu jen proto, že potřebujeme další místnost, by měla být až ta úplně poslední možnost.
A tak zatím odolávám. Argumentuji, vysvětluji, obhajuji. Občas s úsměvem, občas s lehkým zoufalstvím. Tak mi držte palce, ať naše počítačová učebna přežije další rok.
A abych jen neteoretizovala o tom, proč má počítačová učebna stále své místo, mám pro vás jeden konkrétní tip. Takový, který mě v poslední době opravdu potěšil a který s dětmi ráda využívám.
Klik a Ťuk aneb učíme ovládat počítač hrou

Jde o krásně zpracované interaktivní prostředí Klik a Ťuk, jehož autorem je Lukáš Kapitán ze ZŠ a MŠ Kukleny, Hradec Králové. A pokud učíte mladší děti nebo pracujete se žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, určitě doporučuji alespoň nakouknout.
Aplikace je původně určená žákům 4. a 5. ročníku, ale podle mé zkušenosti má své místo i ve speciálním vzdělávání, kde často potřebujeme postupovat po malých krůčcích, jednotlivé dovednosti opakovat a především dopřát každému žákovi dostatek času.
Celým prostředím děti provázejí dvě milé postavičky. Myšák Klik pomáhá zvládnout práci s počítačovou myší a datel Ťuk se věnuje klávesnici. A rozhodně nejde jen o bezcílné klikání na obrazovku.
Děti si prostřednictvím krátkých interaktivních úkolů postupně osvojují základní dovednosti potřebné pro práci s počítačem. Procvičují ovládání myši, seznamují se s klávesnicí, učí se psát a upravovat text. Nechybí ani práce se soubory a složkami, jejich přejmenovávání, mazání nebo přesouvání.
A co všechno v aplikaci najdete?
Prostředí nabízí osm hlavních tematických oblastí s celkem 80 úkoly. Jednotlivé aktivity na sebe navazují, ale lze je využívat také samostatně. Někdo zvládne několik úkolů během jedné hodiny, jiný potřebuje jednu dovednost procvičovat opakovaně. A obojí je naprosto v pořádku.
Úkoly jsou krátké, přehledné a za jejich splnění děti získávají jednu až tři hvězdičky.

Velmi oceňuji také možnost nechat si zadání přečíst nahlas. To může být velkou pomocí dětem, které neumí dobře číst nebo mají se čtením obtíže. Zajímavá je i možnost přepnutí prostředí pro leváky, kteří mají v systému prohozená tlačítka myši.
Autor myslel i na učitele. V aplikaci najdete samostatnou sekci s metodickými tipy, přehledem jednotlivých úkolů a jejich návazností na RVP ZV. Nemusíte tedy složitě přemýšlet, co která aktivita rozvíjí a jak ji zařadit do výuky.
Pro šikovnější žáky jsou připravené také bonusové aktivity zaměřené na klávesové zkratky a speciální znaky.
A takové aplikace mi znovu připomínají, proč má smysl za naši počítačovou učebnu bojovat. Já tedy rozhodně ještě nekončím. Naše počítačová učebna se zatím nikam nestěhuje!
A co vy? Máte ve škole ještě klasickou počítačovou učebnu, nebo už ustoupila mobilním technologiím či nedostatku prostoru? A myslíte si, že má dnes ještě smysl ji zachovat?


