Rubriky: Články, Inspirace, Praxe, Školní předměty

Co (a jak) jsme již dokázali ve čtení … thumbnail
Chtěl bych se krátce zamyslet nad tím, co děti za 4 měsíce zvládly, co jsme k tomu potřebovali. Každé dítě je samozřejmě individuální, ale některé principy fungovaly u všech dětí podobně.
Co jsem je naučil já:
  • samohlásky
  • spojovat souhlásky a samohlásky do slabik (každý spojoval jiná písmena – podle toho, která zrovna znal)
  • hledat odpovědi na své otázky typu: „Co je tohle za písmeno?“
  • ptát se
  • využívat tvořivě iPad – vyhledávat obrázky, sdílet na Disk, vytvářet elektronické knihy, …
Co se naučily děti samy:
  • všechna velká tiskací písmena (krom samohlásek :-) )
  • všechna malá tiskací písmena (3 děti ještě neumí úplně všechna, ale čtou malá tiskací písmena) K této části výuky se musím vyjádřit více. Někde jsem četl, že malá tiskací písmena naskočí automaticky. A je to tak. Krom některých písmen (d, b, p, q, n, h, l), která se jim občas pletou, jim všechna naskočila během jednoho týdne.
  • Číst slova a věty (podle podle slabik) – jeden žák čte po písmenách (genetickou metodou) – po domluvě s rodiči jej tak necháváme
Co jsme k tomu nejvíce potřebovali:
  • Mé odhodlání
  • iPady
  • Pozitivní přístup – ne vždy se podaří :-)
  • Vlastní „Živou abecedu“
  • Color Pencil – malování, hraní si, reflexe – co už umím, …
  • Disk – sdílení veškerých materiálů, které děti tvořily
  • Book Creator– tvorba knížek
  • iBooks – čtení vytvořených knih
  • Stick around – procvičování písmen, slov, čtení s porozuměním
  • Bitsboard – Neuvěřitelná aplikace na tvorbu flashcards – učení písmen, čtení s porozuměním
Co jsme tvořili:

3. září

26. října

12. listopadu

15. prosince

  • LenkaRi 16.Leden 2016 9:43

    Tvoje odhodlání, to je asi to nejdůležitější. Nebát se dát důvěru schopnostem dětí, umět svoje rozhodnutí vysvětlit rodičům a vedení. Podpora vedení je také klíčová. Ředitelé, kteří jsou unavení, přehlcení a znechucení různými nařízeními, vyhláškami, expertními doporučeními … (a že toho pořád přibývá :() nemusejí mít energii na případné obhajování „alternativnějšich“ postupů. Takže je to zase o důvěře, tentokrát ředitelů ve své učitele.
    V souvislosti s důvěrou mě napadá ještě jedna věta: v současné, pro školství nelehké době, kdy se kdekdo pasuje na „experta ve vzdělávání“ a osobuje si právo poskytovat učitelům nevyžádané rady, je důvěra ve vlastní učitelské schopnosti, podpořené praxí a zdravým rozumem, maximálně důležitá.
    Díky, že s námi své zkušenosti sdílíš, Tomáši :).